Karel Lidický

Kniha o zapadlém Českém sochaři Karlu Lidickém se objevila v našem atelieru jako artefakt vyplivnutý a vyřazený ze školní knihovny. Kvalitou reprodukcí i samotných zobrazovaných děl mě zaujala natolik, že jsem reprodukce naskenoval a protože žijeme v době sdílení, poskytuji výběr z lidického díla internetu.

Karel Lidický se narodil roku 1900 v Hlinsku na Českomoravské vysočině v rodině kameníka. Odtud nebývalý cit pro materiál a bravurní řemeslná vybavenost, později vedoucí k mistrovskému ovládnutí formy. Studoval na kamenické škole v Hořicích a později u Otakara Španiela na Akademii výtvarných umění. Ovlivněn Genii své doby především Rodinem – smysl pro výraz a Maiollem – důraz na jednotu formy.

Pracuje především ve 30. a 40. letech. tj. v poměrně velmi těžkých časech. Jeho uměleckými východisky byl návrat k realismu, oproštěnému o všechen zbytný detail. Redukovaná forma spolu s řemeslnou dokonalostí tak slouží Lidickému k zaznamenání hluboké psychologie jeho mj. portrétních soch.

V padesátých letech upadá do zajetí socialistického realismu tvoříc ideoligicky korektní sochy hranatých dělnic za což získá řád Klementa Gottwalda. Přesto je jeho dílo poeticky krásnou ilustrací velmi vysoké úrovně českého sochařství první poloviny 20. století.

V Lidického sochách můžeme číst příběhy, které k nám promlouvají řečí obecně lidskou, slova o nekonečně tíživé kráse života.